Jsem lékař. Nic jiného neumím. Pacienti s příznaky různých akutních respiračních infekcí jsou můj denní chleba. Vídám je denně v té skutečné první linii. Na rozdíl od všelijakých hygieniků, epidemiologů či vakcinátorů.

Když se zanedbá počátek, pozdější katastrofa je nevyhnutelná. Divíte se plošnému testování? Divíte se plošnému očkování? Divíte se zavření všeho a všech? Inu vítejte ve světě pandemických her!

Přitom ještě na přelomu let 2020/2021 stačilo jasně a rázně odmítnout onu ZÁMINKU jak diskriminačně segregovat lidi. A lékařské elity mlčí.  Podrobnosti uvádím v otevřeném dopise ze dne 22. prosince 2020, který jsem adresoval českým formálním lékařským elitám. Jaká marnost.

Vážení kolegové, dámy a pánové, elitní čeští lékaři!

Motto: „Cokoliv lze tvrdit bez důkazů, to také lze bez důkazů zavrhnout.“ Christopher Hitchens

Ta pokleslost našich domácích lékařských elit nabývá dalších a dalších propastných až téměř bezedných hlubin (jako ta známá hranická propast). Mnozí z vás si moc dobře uvědomujete, že cosi s tím „Divnem“ není v pořádku. Od začátku to příšerně smrdí – a přesto většina z vás „držíte huby a kroky“, že? A to navzdory skutečnosti, že odborné či vědecké údaje, data, fakta, argumenty pro tak drakonická až obludná celospolečenská opatření neexistují – a nikdy ani neexistovala. A co to jsou za „argumenty“, že se takto děje prý i v jiných zemích? Jaká marnost. A až nastane i v mé/naší rodné zemi skutečná svobodná diskuse (polemika), nejen mezi námi lékaři, tak ta CovidGate bryskně praskne – a Kolaboranti ze všech různých společenských sfér dostanou svou jedinečnou šanci své názory veřejně obhájit…

O to více obdivuji tyto naše kolegy: Jana Žaloudíka, Jana Pirka, Jana Hnízdila, Václavu Adámkovou, Tomáše Zimu, Jaroslava Svobodu, Soňu Pekovou, Hanu Zelenou, Jana Kinčla, Helenu Jiřincovou, Romana Šmuclera, Jiřího Votrubu, Jiřího Berana, Radkina Honzáka, Vláďu Čížka, či Martina Balíka. 

Na druhé straně naopak hluboce pohrdám těmito „kolegy“:  Romanem Prymulou, Romanem Chlíbkem, Rastislavem Maďárem, Milanem Kubkem, Aleksi Šedo, Ladislavem Duškem, Václavem Hořejším, Liborem Grubhofferem, Ruth Tachezy, Ivanem Hirschem, René Levínským, Jarmilou Rážovou, Tomášem Cikrtem, Danielem Stachem, Evou Zažímalovou, Vojtěchem Thonem, Zdeňkem Helem, Ladislavem Machalou, Petrem Kümpelem, Hanou Roháčovou, Stanislavem Plíškem, Pavlou Křížovou, či Janem Konvalinkou. Dobře si tato jména těchto „kolegů“ do budoucna zapamatujme!

U dvou kolegů tak nějak stále váhám: Co se týče pana profesora Jaroslava Flégra, tak ten ty svoje Kraviny velice láskyplně sděluje pouze tomu svýmu kocourovi. A recentní pan minister „zahradnictví“ Jan Blatný to nejspíše, tu svou ministerskou misi, nebere až tak nějak moc vážně – jde hlavně o obchod s prošlými koblihami…

Z českých ekonomů má můj obdiv, již od jara, pan president Václav Klaus a jeho team ekonomů a společenskovědních vědců z toho jeho zajímavého Institutu VK. Na podzim se k nim sympaticky přidal rovněž emeritní guvernér ČNB pan Miroslav Singer.

 

Inu, vítejte ve světě „mezinárodních pandemických her“, varianta CZE!

https://www.flowee.cz/civilizace/7952-jan-hnizdil-a-vit-marecek-vitejte-ve-svete-pandemickych-her

A pokud už se aspoň někteří naši špičkoví lékaři (oni lídři!) dokázali tak nějak „nebojácně“ vyjádřit (vymáčknout se) k tomu „Divnu“, tak nejpozději ve třetí větě jsme si mohli pokaždé přečíst (popř. poslechnout), s různými drobnými obměnami, tuto tak srabáckou „zajišťovací“ větičku: „V žádném případě nerozporuji význam a nutnost zavedených restriktivních opatření.“. Už chápete? A taky většinou ihned následovala další a další „ujištění“, že přece voni nejsou žádnými hygieniky či epidemiology, nýbrž těmi nejrůznějšími specialisty a superspecialisty, a nadsuperspecialisty, že? Dovoluji si všem těmto „Vašnostům“ důrazně připomenout, že jsou voni stále, mezi těmi různými tituly před a za, především „Medicinae Universae Doctores“…

A není nad další pozoruhodné citace z denního, pohříchu zdravotnického, tisku:

• „Epidemie ukázala, že náš zdravotní systém má rezervy a že většina zdravotníků jsou velmi obětaví lidé.“
• „Lídři zdravotnictví by ale měli právě nyní zdůraznit, jak významně se náš český zdravotní systém (a především zdravotníci) podílí na boji s koronavirem. Je robustní, ale ukazuje se, že je to dobře.“
• „Před vznikem pandemie plnily autority průběžně celou řadu úkolů, které byly a nadále jsou potřeba k zajištění chodu zdravotního systému. Myslím, že to je důvod, proč jsme byli (přes všechny komentáře) na krizovou situaci celkem dobře připraveni.“
• „Přesto se ale v letošním roce začalo o zdravotnictví nebývale hodně hovořit a toho by měly zdravotnické autority včetně každého z nás využít k tomu, aby si zdravotnictví získalo takové postavení, které si po právu ve společnosti zasluhuje.“ 
• „Poslední týdny ukazují Covid-19 jako nejčastější příčinu úmrtí.“  

Co se to sakra kolem nás děje? 

Copak se ti naši tak elitní lékaři (oni lídři) skutečně definitivně pomátli?

Copak lze cokoliv zlepšit, aniž bychom si nejdříve přiznali, že jsme cosi zpackali, že cosi děláme blbě? 

 

Ale abych byl k těm našim „medicínským špičkám“ aspoň trochu spravedlivý. Pohybuji se svobodně, již léta, na mezinárodní úrovni v docela široké oblasti medicíny, nazývající se „Emergency Medical Care“ a zejména v universálním lékařském oboru „Emergency Medicine“. Správné české překlady přitom zní: neodkladná zdravotní péče a pohotovostní medicína (www.emergencycare.cz, www.peml.info). A i tam, na úrovni vysoce mezinárodní, jsou kolegové, kteří jako by z oka vypadli těm našim četným českým docentům, profesorům, primářům, managerům a organizátorům veřejného zdravotnictví. Naštěstí jich není většina. Inu, nihil novum sub sole. Avšak na rozdíl od toho tak „uprděného českého lékařského rybníka“ se přece jenom nad tím světovým medicínským oceánem, často docela rozbouřeném, daří kolegiální diskusi až polemice o čemkoliv, tedy i o té „patálii covidí, co se hned tak nevidí“.

Máme tady, již 12tým měsícem, zcela novou a dosud dostatečně neprobádanou nemoc Covid-19, která tak obludným způsobem převrátila životy nejen našim lidem, ale doslova všem národům na celé naší planetě (jasně že né ta nemoc, nýbrž a právě ti četní Politikové, Presstituti, Ekonomové či Bankéři; a taky ti Epidemiologové a Hygieničky s Vakcinology!). Na jaře t.r. byly na dlouhé týdny „heknuty“ ekonomiky v mnohých zemích světa naprosto bezprecedentním způsobem. Byly vážně ochromeny veřejné zdravotnické systémy. Bylo rozvráceno vzdělávání a školní výchova našich dětí. Byla pošlapána a často nenávratně rozbořena naše kultura, náš letitý způsob života a bytí. Faráři, z různých církví, opustili svůj lid. Tím vším bylo zaděláno na definitivní rozvrat veřejných financí. Nyní na podzim následoval nemilosrdný druhý tvrdý „levý hák na bradu“. Qui bono? Na základě jakých medicínských dat? Skutečně to myslíme vážně s tím vyhlášením „války smrti“? A taky skutečně chceme nadále už žít jenom v tom „hygienicko-epidemiologickém Skanzenu“? A konečně proč právě my lékaři takto škodíme zdraví našich pacientů? Proč vlastně „pomáháme“ svou nečinností, laxností a taky zbabělostí těm četným Šíbrům šířit a udržovat tu „pandemii strachu“? Copak již neplatí ono tisícileté „primum non nocere“?

Před pár dny jsem obdržel, letos již potřetí, velice smutný email od pana profesora Jana Žaloudíka, který byl opět a zase nucen odložit ten tak důležitý a naprosto nezbytný senátní „klinicko-patologický seminář“. A dosud žádná, opakuji že žádná, respektovaná lékařská fakulta či kamenná universita v naší zemi takovouto basální lékařskou akci rovněž dosud neráčila uskutečniti. Copak jsme zapomněli na naše vynikající předky – internistu Josefa Škodu a patologa Karla von Rokitanského – kteří tak skvěle proslavili tu vídeňskou lékařskou školu? Jaká marnost.

Před 31 roky se v naší zemi událo cosi, co se zprvu zdálo dobrým počinem býti. Navrátili jsme se na cestu Demokracie a Svobody. Avšak čas oponou trhnul – a nejsem si vůbec jistý, zdalipak ještě víme, vážení kolegové, proč a kam vlastně kráčíme…

http://blog.aktualne.cz/blogy/karel-janecek.php?itemid=38337

Praktická medicína, v nemocnicích i v ambulancích, v centrech i na periferiích, funguje enem na to pověstné „čestné slovo“. Tak nemoderní organizaci práce lékařů a sester jen tak někde neuvidíte! Postgraduální trénink a zejména výchova mladých doktorů, její naprosté furiantské „rozbombardování“, negativně již ovlivňuje kvalitu dosud dobrého vzdělávání a výchovy našich mediků. O skutečných inovacích nelze ani mluvit. A o tom lékařském výzkumu až někdy jindy. A vadí to snad tady někomu? A že to mnozí z vás ještě ani nevidíte? Quo usque tandem?

https://zezdravotnictvi.cz/nazory/ctyri-pilire-zdravotnictvi-co-s-tim/

 

Tož ták.

Vítek Mareček 

P.S.: Ještě že v té Moravské bráně (Porta Moravica) v rodném domě mých předků, pod nikdy nepokořeným hradem Helfštýnem, na levém břehu otrávené řeky Bečvy, v hlubokých okolních lesích s ozvěnou Smetanovy a Dvořákovy hudby, na dohled mýtické hory Hostýna pod ochranou naší vzácné Paní, je tak moc krásně nejen v době adventní…