Jak ihned a účinně začít řešit tu „seniorskou hrůzu“ v té naší Ostravě?

1)  Obnovit „Návštěvní službu praktického lékaře pro ostravské seniory“, organizovanou a financovanou Statutárním městem Ostravou.

1. Služba bude k dispozici (1) pro obyvatele všech ostravských domovů pro seniory, (2) ostravských domů s pečovatelskou službou a (3) rovněž pro všechny ostravské seniory, dosud žijící doma.
2. Službu budou poskytovat ostravští praktičtí lékaři (máme jich tady v té naší Ostravě registrovaných přes 200) v pracovní dny např. v době od 18. do 24. hodiny, o weekendech a o svátcích např. v době od 8. hodiny do 24. hodiny.
3. Materiálně a organizačně tuto důležitou službu starým občanům Ostravy zajistí Městská nemocnice na Fifejdách, jak to ostatně již dlouhá léta kdysi činila, avšak od 1. 1. 2016 naprosto nesmyslně tuto službu zrušila – a to s požehnáním tehdejších „odpovědných“ komunálních politiků a taky tehdejších „odpovědných“ manažérů ostravské městské nemocnice (všichni tito výtečníci mají stále svá jména a mnozí z nich rovněž i ty své funkce).
4. Ruku k dílu jistě rádo (a navíc ve vlastním zájmu) přiloží též i Sdružení praktických lékařů, organizační buňka v Ostravě…

 

2)  Doplnit odborný personál ve všech ostravských domovech pro seniory tak, aby péči našim starým a často již nemohoucím Ostravakům poskytovaly, v dostatečném počtu, kompetentní registrované zdravotní sestry, ošetřovatelky a ošetřovatelé, jakož i další nezbytný odborný personál jako například fyzioterapeuti, logopedi, pracovní terapeuti, psychologové, etc.

1. Zdroje pro zajištění adekvátního odborného personálu pro ostravské domovy pro seniory jistě bez problémů uvolní SMO z toho fondu pro tu městskou nemocnici, že?
2. A proč? Jestliže bude mít naše městská nemocnice na svém vstupu účinný „filtr“, tj. praktické lékaře v terénu, poskytující neodkladnou zdravotní péči a rovněž kompetentní personál v domovech pro seniory, pak nebudou nadále zbytečně „zahlcována“ mnohá odborná oddělení MNO těmi případy, které se mohou účinně diagnostikovat a léčit v ambulantních podmínkách.

 

A zajímá to vůbec odpovědné komunální organizátory toho ostravského zdravotnictví?

A co na to Karel Kryl?

V čem vlastně spočívá ona „seniorská hrůza“? A existuje řešení tohoto vážného problému? Ano, existuje. Na celostátní úrovni. Lokální a regionální politici mohou ovšemže také přiložit ruku k dílu. Pokud nebudou líní, laxní a zbabělí, že? Čtěte dále.

 

Seniorská hrůza_Jaký problém řešíme?

 

Seniorská hrůza_Jaká navrhujeme řešení?

1. Domovy pro seniory (DD) jsou dnes vnímány pouze jako zařízení, poskytující sociální služby. Přitom většina klientů těchto domovů pro seniory jsou chronicky nemocní a nemohoucí pacienti, vyžadující     ve své většině nejen celodenní ošetřovatelskou péči, ale rovněž                      i celodenní zdravotní péči.

 

2. Léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN) poskytují následnou dlouhodobou ošetřovatelskou a lékařskou zdravotní péči. Stávající legislativní požadavky na věcné, technické a zejména personální vybavení těchto zdravotnických zařízení neumožňují, aby personál LDN mohl těmto pacientům poskytovat skutečně moderní ošetřovatelskou a zdravotní péči, odpovídající dosaženému stupni vývoje české společnosti v oblasti solidarity a equity.

 

1. Domovy pro seniory (DD) jsou ze své podstaty nejen zařízeními poskytujícími seniorům sociální služby, ale současně také zdravotní služby. Jedno bez druhého nemůže existovat, nedává to totiž žádný smysl. Proto je třeba tato zařízení zařadit mezi zdravotnická zařízení, která kromě zdravotních služeb poskytují rovněž související služby sociální. Ne naopak. Neplést! Zejména je nezbytné legislativně posílit personální zajištění domovů pro seniory, a to výrazným zvýšením počtů a rovněž odborných kompetencí registrovaných zdravotních sester, ošetřovatelek, terapeutů a sanitářů.

 

2. Léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN) je třeba důsledně vnímat jako lůžka následné zdravotní péče, na kterých musí být léčeni všichni pacienti, kteří v daném okamžiku oprávněně vyžadují poskytování dlouhodobé lékařské a ošetřovatelské péče, pokud takovou péči nelze zajistit v ambulantních, tj. zejména domácích podmínkách. O délce hospitalizace v LDN musí rozhodovat medicínská, nikoliv administrativní kritéria. Rozhoduje slovo lékaře, nikoliv „organizátora“ zdravotnictví. Nejedná se ani o „odkladiště“, ani o „čekárnu na smrt“.

 

3. Standardy věcného, technického a personálního zajištění LDN musí být bezodkladně posíleny zejména v oblasti personální, aby ošetřovatelská péče odpovídala stupni rozvoje medicíny                 a rovněž dosaženému stupni equity české společnosti na začátku 21. století. Nelze se nadále smířit s tím, aby se zdravotní stav pacientů v LDN výrazně zhoršoval, navzdory moderní a drahé léčbě, jenom kvůli tomu, že pacienti nejsou dostatečně nakrmeni či že jim nemá kdo podat sklenici s vodou, popřípadě že nemá kdo s pacientem pravidelně rehabilitovat.

 

4. Pacienti LDN, stejně jako i klienti DD, musí mít skutečně zaručen Ústavou ČR daný rychlý, rovný a důstojný přístup k neodkladné zdravotní péči v případě, že se akutně zhorší jejich zdravotní stav. Přednemocniční i nemocniční neodkladná zdravotní péče musí být poskytována všem občanům České republiky bez ohledu na jejich věk a v souladu s dosaženou solidaritou a equitou. Jediným omezením poskytované zdravotní péče nechť jsou dosažený stupeň medicínských znalostí a ekonomické zdroje státu, krajů a obcí.