Polemika k článku nazvanému „Reforma primární péče. Představenstvo ČLK neschválilo žádné stanovisko“, který byl uveřejněn v časopise lékařské komory Tempus Medicorum č. 2/2019 a ve kterém své návrhy představili na jedné straně praktik Petr Němeček (PRO) a na straně druhé prezident naší lékařské komory Milan Kubek (PROTI).
Podle moudrého a zkušeného onkochirurga Jana Žaloudíka (Masarykův onkologický ústav na tom Žlutém kopci v Brně) stojí (a taky padá) každý zdravotnický systém v každé zemi na čtyřech základních pilířích:
Organizace: je nemoderní, zastaralá, obsolentní. Nádavkem nemilosrdně požírající nenasytně další a další odborný personál s efektem Otesánka. Tady nám ani ten prazvláštní „Projekt Ukrajina“ nepomůže. Bez zásadní systémové změny organizace práce lékařů a sester naprosto neřešitelné. A rovněž tak nebezpečné pro naše pacienty. Zatím si jich moc ale nestěžuje, takže Vivat status quo!
Finance: Letos se bude dělit doslova závratná „kořist“, více než 320 miliard korun českých, o které se ani pověstnému Ali Babovi a všem těm jeho početným a nenažraným loupežníkům ani v těch nejtučnějších letech nesnilo. A přece to nebude stačit. Quo usque tandem?
Vzdělávání: Kdo bude, a hlavně jak, učit a vychovávat ty naše mladé doktory? Germáni? Angláni? Amíci? A ví to vůbec někdo z těch vážených českých lékařských universitních profesorů? A co jste prosím Vás pro to, aby se těm našim lékařským dětem dostalo dobrého lékařského vychování, za dobu trvání těch Vašich často skvělých kariér skutečně vykonali? Kromě toho nekonečného žvanění a intrikování, samozřejmě. Zadarmo ani kuře nehrabe, že? O lékařských fakultách raději až někdy jindy. Prozatím je nechejme být, aby si mohly v klidu mumlat tu jejich novou „Mantru 15%“. Jaká marnost.
Inovace: Když se narve více peněz do inovací, o to méně zbyde pro personál. Jako na tý houpačce. Přitom je ale více než žádoucí, aby ty inovace zaváděl motivovaný a spokojený personál.
Dá se s tím naším zdravotnictvím, v čase který máme tady ještě vyměřený, cosi systémového vůbec provést?
SUMA SUMÁRUM:
Práce jak na gotické katedrále…
Abychom jenom nekritizovali, v následujících třech textech nabízíme komplexní these regionální (krajské) zdravotní politiky:
Já vím, nihil novum sub sole. Ale jak něco tvořit, když většina lidí je spokojena se status quo?
A co vlastně nabízíte vy politici a vy „organizátoři“ zdravotnictví?
I. neodkladná péče
1. K sepsání těchto thesí mě inspiroval nejen Martin Luther, ale rovněž město Ostrava a šířeji celý ten „kraj razovity“, který jsem si zamiloval. Na základě studia zdravotní politiky a rovněž na základě letitého pečlivého klinického pozorování jsem přesvědčen, že dokud nebude mít statutární město Ostrava, a šířeji celý moravskoslezský region, formulovanou skutečnou zdravotní politiku, do té doby nelze nic smysluplně budovat. Lze padnout vyčerpáním, máte-li dobré úmysly, ale nelze nic budovat (tvořit).
Pokračovat ve čtení „These regionální (krajské) zdravotní politiky I“
II. odkladná péče
1. Odkladná péče je taková zdravotní péče, která nevyžaduje okamžité neodkladné řešení (ve smyslu Emergent, Urgent nebo Delayed). Pacient se může k takové péči objednat, takovou péči lze tudíž naplánovat, což u neodkladné péče z podstaty věci nelze. Do odkladné péče přirozeně řadíme i takovou péči, která se nazývá následnou péčí, často dlouhodobě poskytovanou, jakož i terminální péči paliativní.
2. Je nezbytné konečně si uvědomit a také respektovat, že odkladná péče je tou zdravotní péčí, která je poskytovaná většině stařenek a stařečků v domovech či sanatoriích pro seniory. Demograficky a ekonomicky bude seniorů přibývat a přibývat. A příbuzných, schopných a ochotných postarat se o své staré a nemohoucí, bude ubývat a ubývat. Proto je třeba tato sociální zařízení dostatečně saturovat taktéž kvalifikovaným zdravotnickým personálem, zejména registrovanými zdravotními sestrami. Ale nejen jimi, rovněž ošetřovatelkami, terapeutkami, jakož i dalším pomocným personálem. Domovy pro seniory jsou totiž více zdravotnickými než sociálními zařízeními.
Pokračovat ve čtení „These regionální (krajské) zdravotní politiky II“
III. obecné poznámky na závěr
1. Když jsem v první části poukazoval na důležitost správného výběru ředitele nemocnice, málem bych zapomněl na jednoho pracovníka, jehož správný výběr je ještě důležitější než výběr onoho ředitele – a tím je lékařský náměstek.
2. Zdravotním pojištovnám musí být konečně dána šance stát se skutečnými pojišťovnami, byť regulovanými státem, nikoliv jen výběrčími jakési „zdravotní daně“.
Pokračovat ve čtení „These regionální (krajské) zdravotní politiky III“