Odesláno všem váženým primářkám a primářům MNO, jakož i všem vrchním sestrám MNO na jejich pracovní emaily dne 25. února 2018.
Milé kolegyně, vážení kolegové,
v průběhu několika málo měsíců v závěru loňského roku jsem snad konečně pochopil, proč se v naší MNO dějí věci tak, jak se dějí. Docela mi kapal studený nepříjemný pot na ony obratle, které anatomové nazvali coccygeálními…
Nejlépe se vládne lidu porobenému, ustrašenému, nevzdělanému a navíc „spolupracujícímu“. Ano, těmi „spolupracovníky“ mám na mysli většinu z vás. Skutečně jste již rezignovali na to být svobodnými a hrdými lékaři?
Nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem, že? Tak jako já nebudu jiný než jsem, ani většina z vás nebude jiná než je. Na rozdíl od vás se však nehodlám mj. smířit s onou připravovanou a bombastickou zdravotnickou „investiční tsunami“, která je ve své podstatě namířena nejen proti našim pacientům, ale rovněž proti nám lékařům a šířeji všem zdravotníkům. Nemohu za to, že vidím, slyším a cítím dále než většina z vás. Vy zase umíte jiné věci.
Nevěřím, že většina z vás s oním „novým“ generelem MNO souhlasila. Pokud snad ano, tak jsem nejspíše cosi „podstatného“ fakt přehlédl. A nezlobme se prosím na „smutného Péťu“, ten má tak starost pouze o to, jak alespoň trošičku smysluplně přežít svůj pracovní den ve společnosti svého chytrého mobilního telefonu Samsung Galaxy. Že nevěříte? Když jsem viděl co se kolem mě všechno dělo, děje a nejspíše i nadále bude dít poté, co jsem si dovolil „ten luxus“ a protestoval jsem jako jediný lékař MNO proti svinskému způsobu, jakým byli propuštěni tři řidiči sanitek, vzpomněl jsem si na svá gymnaziální léta a provedl jsem si po čase opět systémovou analýzu. Absurdní skutečnost nemůžeme pochopit bez stejně absurdní analýzy. Ti z Vás, kteří jste se mě nebáli zeptat na některé detaily toho, co jsem v uplynulých týdnech a měsících konal, vy alespoň trochu víte, co se ve skutečnosti v naší MNO, ale nejen tam, děje.
Ta vskutku povedená partička kolem ředitele Uhliga, ta ve skutečnosti o ničem nerozhoduje a ani nic neřídí. O všem podstatném se rozhoduje o dva či spíše o tři levly výše. Avšak nemuselo tomu tak být. Tak například bývalý ředitel Tomáš Nykel by nejspíše takto pojatou „investiční tsunami“ nikdy nedopustil. Hodnotím jen a pouze podle činů, které vykonal v ředitelské židli, než byl „řádícími“ socany sražen z piedestalu. Docela by mě zajímalo, jak by se na toto tvářili Jaroslav Lux, Josef Grochol či František Jurek? Ale to se nejspíše již nikdy nedozvím…
Důležitá pro naše úvahy je rovněž osobnost již zmíněného bývalého dlouholetého ředitele naší nemocnice, kolegy Františka Jurka. Byl ve vedoucím postavení, ať už jako ředitel či v závěru své organizátorské kariéry jako lékařský náměstek, dobře dvacet let. Stále nechápu, jak se taková osobnost může dívat na to, že z dítěte, které on s takovou láskou zplodil a vychovával, se v současnosti stává syčák, který na všechno a všechny zvysoka kašle… Nerozumím tomu. Fakt. Asi bude třeba další systémové analýzy s novými vstupními daty, které v současnosti nejspíše nemám k dispozici.
Ještě několik volně šiřitelných příloh pro Ty z Vás, kteří ještě zcela nerezignovali:
- Informace zastupitelům statutárního města Ostravy ze dne 12. ledna 2018
- Hlavně nezneklidňovat lidi pravdou ze dne 25. ledna 2018
- Skóre 46-0-0 ze dne 25. února 2018
Můj děda mi často, když jsme se loučívali, říkával: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Tak co, půjdete se podívat, jak je v tom našem lese krásně?
Tož tak.
Vít Mareček
P.S.: Na vědomí zasílám rovněž vrchním sestrám, aby informovaly sestřičky, ošetřovatelky a sanitáře, že zvítězíme – a opět se navrátíme do normálu.